Jak mi francouzština otevřela dveře do celého světa: Rozhovor s Aničkou

Bára
17. 6.
Minut čtení: 4

Každý sebemenší úspěch našich studentů je pro nás známkou dobře odvedené práce, ale hlavně notnou dávkou motivace, kterou pak předáváme dál. V tomto článku se s vámi podělíme o příběh Aničky, kterou francouzština provází už od gymnázia a přestože ji v práci dnes používá jen příležitostně, stále si ji udržuje na vysoké úrovni – i díky lekcím ve Francouzském klubu. V rozhovoru s námi sdílí, jak jí jazyk pomohl získat práci, vyjet na Erasmus, proč je pro ni Bretaň srdeční záležitostí a jak překonala počáteční jazykový šok při pobytu ve Francii.

B: Můžeš se, Ani, prosím představit, říct, co děláš a kde žiješ?

A: Jmenuju se Anna Pekařová, žiju v Brně a pracuju jako globální specialistka sociálních sítí a brandingu ve firmě PPG.

B: Co tě přivedlo ke studiu francouzštiny a jak dlouho se jí věnuješ?

A: Bude to už víc jak 15 let – francouzštinu jsem si vybrala na gymplu, mezi ní, němčinou a ruštinou to byla jasná volba, ten jazyk mi vždycky přišel krásný, zvučný a takový romantický. Měla jsem štěstí na skvělou učitelku, šlo mi to, bavilo mě to, tak jsem se rozhodla z francouzštiny odmaturovat. Díky spolužákovi z ročníku nade mnou jsem věděla, že na Masarykově univerzitě v Brně existuje kombinovaný dvojobor francouzštiny s ekonomií, což mi znělo jako pro mě ideální kombinace. Po vystudování bakalářského oboru jsem s fráninou pokračovala i na magisterském stupni a dokončila obor Veřejná správa (Administration publique) – MFTAP. Už ke konci studia jsem si našla i díky francouzštině práci v mezinárodní firmě.

B: Jakou roli hraje francouzština v tvém životě dnes?

A: Ve firmě jsem ani ne po roce změnila pozici, čímž jsem o využívání francouzštiny pro práci přišla. Nechala jsem to plynout zhruba tři roky, během nichž jsem s francouzštinou přišla do styku minimálně, takže jsem cítila, že o svoji úroveň postupně přicházím. Nenechala jsem to zajít daleko, obrátila jsem se na Báru s Gwenem a díky jejich lekcím v rámci Francouzského klubu si svou úroveň B2/C1 udržuji. Ráda si pustím film/seriál ve francouzštině, poslouchám francouzskou hudbu a kdykoliv mám při cestování příležitost mluvit francouzsky, využívám toho. A co si budeme, tím, že pracuji v mezinárodní firmě na globální pozici, občas ta příležitost použít francouzštinu během pracovní doby přeci jen přijde – pro druhou stranu je to vždy příjemné překvapení, že umím a oni se nemusí snažit anglicky 😊

B: Máš nějaký konkrétní zážitek nebo úspěch, který by bez francouzštiny nebyl možný?

A: Určitě můj Erasmus+ studijní pobyt v Rennes během bakalářského studia a zejména moje stáž v Nantes během magisterského studia jsou zkušenosti, které by se bez znalosti francouzštiny neobešly. Jsou to období dlouhá pár měsíců, na která ale vždy s láskou vzpomínám. Pomohla mi osamostatnit se a naučit se poradit si v každé situaci, kdy se musím spoléhat pouze na sebe. Tato dvě krásná města pro mě jsou a vždycky budou druhým domovem, kde se cítím „a l’aise“.

B: S jakými výzvami ses během učení potýkal/a a co ti pomohlo je překonat?

A: Největší šok a výzva byl rozhodně střet s realitou – ten krásný spisovný jazyk, co se učí ve škole, absolutně neodpovídá tomu, jak se ve Francii reálně mluví, a to nemluvím o různých přízvucích. První týdny na Erasmu pro mě byly hodně těžké, ale nevzdala jsem to, postupně jsem si ten jazyk naposlouchávala, víc do jeho tajů pronikala a po čase mi mysl tak nějak sama začala fungovat ve fránině. Najednou jsem se nesnažila českou myšlenku přeložit do francouzštiny, začala jsem přemýšlet jako Francouzi a naladila se na jejich vlnu. Každý další dialog byl jednodušší a plynulejší. Jasně, na úroveň rodilého mluvčího se nedostanu nikdy a ano, pořád občas použiju spisovný výraz, co se do každodenní mluvy nehodí, ale mě zrovna nic jiného v ten moment nenapadne. Ale ono to vůbec nevadí, Francouzi vám rozumět budou a ocení, že jste se jejich jazyk zvládli naučit na tak dobré úrovni.

B: Jaký je tvůj oblíbený francouzský výraz, fráze nebo kulturní „objev“?

A: Miluju výraz „pechée mignonne“ a taky „être copains comme cochon“, to jsou asi mé top oblíbené výrazy/fráze. Tím, že jsem strávila hodně času v Bretani, tíhnu k jejich kultuře a zvykům, přenesla jsem si některé speciality k nám domů (galette complete nebo moules frites u nás na talíři najdete často). Hodně mě baví jejich nadhled a miluju pořekadlo „En Bretagne, il pleut que sur les cons“.

Anička je krásným příkladem toho, že francouzština nemusí být jen školní předmět nebo pracovní nástroj, ale může se stát celoživotní vášní a cestou k obohacujícím zážitkům – osobním i profesním. A i když ji člověk nepoužívá denně, stojí za to si ji udržovat, protože nikdy nevíš, kdy ti zase otevře dveře.

Pokud i ty potřebuješ zdokonalit svou francouzštinu, neváhej nás kontaktovat. Bára je zkušenou lektorkou s letitými životními zkušenostmi ve Francii a ráda ti pomůže připravit se na všechny výzvy. Začni svou cestu k jazykové a kariérní excelenci s námi!