Ve francouzštině používáme k rozlišení samohlásek znaménka, kterým říkáme akcenty. Možná si říkáš, že jich je hodně a nemáš v jejich významu stále jasno. V tomto článku se se podíváme na accent circonflexe, což je jeden z diakritických znaků ve francouzštině (ve tvaru stříšky), který se vyskytuje nad pěti samohláskami: a, e, i, o, u (â, ê, î, ô, û), s výjimkou y.
Tento znak má historický, fonetický a rozlišovací význam. Pro jeho použití nenajdeme přesně stanovená pravidla, i přesto je ale několik případů, kdy jej použít:
1) Zabarvení samohlásek:
Mezi zabarvení samohlásek, tzv. témbr, patří např. délka – pro prodloužení a do tzv. zadního a – grâce, mâle – či uzavřenost. Samohlásky mohou být jak otevřené, tak uzavřené, a tím se také liší jejich výslovnost.
Nad o označuje accent circonflexe zvuk [o], tj. zavřené o, které je zpravidla dlouhé – rôle, pôle, drôle.
Nad e označuje stejný zvuk jako hláska [ɛ] a značí tedy výslovnost otevřeného e - crêpe (palačinka) , hôtel (hotel), pêche (rybolov, broskev), rêve (sen), tête (hlava), vêtements (oblečení), atd.
2) Accent circonflexe se používá v příponě -âtre, popisující přídavná jména:
jaunâtre, rougeâtre, noirâtre...
3) Historické hledisko:
Accent circonflexe nahrazuje odstraněné písmeno s, které se dříve vyskytovalo v původních originálních latinských slovech: forêt se dříve psalo jako forestis, dalším příkladem může být fenêtre (fenestra), hôpital (hospitalis) nebo fête (feste).
4) Accent circonflexe pomáhá odlišit slova, která by jinak byla homofona, tedy slova, která znějí stejně, ale mají jiný význam:
Například le nôtre (přivlastňovací zájmeno samostatné) / notre (přivlastňovací zájmeno nesamostatné). Mezi další příklady uvedeme un jeûne (půst) / jeune (mladý), une tâche (úkol) / une tache (skvrna), pêcher (lovit, rybařit) / pécher (hřešit), sûr (jistý) / sur (nad).
5) Accent circonflexe najdeme také při časování sloves, a to konkrétněji u:
· sloves končících na -aître a -oître: naître (narodit se), croître (narůstat) nebo connaître (znát)
· 3. os. j. č. v subjunktivu minulém (le subjonctif passé): qu'il fût, qu'il chantât, qu'il vît, qu'il voulût, qu'il dût
· 1. a 2. os. mn. č. v passé simple: nous chantâmes / vous chantâtes, nous écrivîmes, vous écrivîtes
S passé simple si ale nemusíš tolik dělat hlavu, je to čas, který se používá pouze v psané formě v knihách či dokumentech, a pro běžnou konverzaci a dorozumění se ve Francii ho celý nazpaměť určitě umět nemusíš 🙂
Pro lepší zapamatování jednotlivých francouzských akcentů ti poslouží naše mnemotechnická pomůcka.
Co dál? Přidej se k naší skvělé komunitě super studentů!
Vyber si způsob učení francouzštiny podle své úrovně, klikni na sekci Kurzy.
Přípravu na pracovní pohovor nebo vytvoření životopisu ve francouzštině najdeš v sekci VIP lekce.
Opmerkingen